Jan Šmíd - Blog zpravodaje Českého rozhlasu

Belmondo a jeho pes

Odcházím z kina UGC Gobelins ve třináctém pařížském obvodu. Odskočil jsem si tam z nedaleké rue Mouffetard krátce po obědě. Nedokážu odhadnout, jaké bylo složení diváků na večerních představeních, ale tady bylo osmdesát procent žen. A většina z nich měla v očích slzy.

„Je to velmi smutný film, hodně dojemný. Myslím, že Belmondo v něm byl fantastický,“ řekla mi jedna starší Pařížanka a když jsem se jí zeptal, zda-li jí nezaskočil ten kontrast v porovnání se starým Belmondem, odpověděla: „Vůbec ne. Já totiž jeho „akční“ filmy vůbec neznám.“ Těžko odhadnout, co vedlo tohoto slavného herce k tomu, aby se objevil na filmovém plátně v tomto stavu. „Má to vůbec zapotřebí? Je to pro něj důstojné?“ ptal se deník Le Parisien. Díky své neuvěřitelné životní vitalitě a poctivosti v rehabilitaci se Belmondo dokázal s následky mozkové mrtvice, kterou utrpěl před více než sedmi lety během dovolené na Korsice, víceméně vyrovnat. Už dokáže znovu mluvit, i když artikuluje hodně těžce, pomalu se pohybuje a jeho pravá ruka je stále bezvládná. Ale v obličeji už má jiskru. Když jsem ho viděl před několika lety na tenisovém turnaji na Roland Garros, vypadal, jako když vůbec neví, co se kolem něj děje. Muž a jeho pes, tento remake snímku Umberto D., který v roce l951 natočil Vittorio de Sica, je do určité míry odrazem současného života tohoto slavného herce. Prakticky každé ráno vychází Belmondo se svým vlastním psem ze svého domečku na rue des Saints Péres a směřuje buď k Seině a nebo na druhou stranu, k bulváru Saint Germain. Potom zatočí doleva a zpravidla se zastaví v jedné z kavárniček, nejčastěji ve známé Cafe du Flore. Téměř vždy je sám, nikdo ho nedoprovází. Ale na rozdíl od filmu nemusí samozřejmě žít na ulici. I když se rozvedl se svou ženou Natty, která mu před pěti lety porodila dceru Stellu, dokázal své rodinné záležitosti uspořádat belmondovsky. „Rodinu“ nechal ve svém domě, bydlí jen o patro níž. Jeho současnou přítelkyní je třiatřicetiletá Barbara Gandolfiová, žijící v Ostende a vlastnící několik různých firem, jedna z nich je například až v Dubaji. Je tedy finančně nezávislá, jak říká a do Belmonda se prostě zamilovala. Stalo se tak během jedné večeře v restauraci v Antibes, kde ji herec zahlédl, rošťácky se na ní usmál a pozval ji na skleničku. Ve filmu Muž a jeho pes těchto schopností nevyužívá. Naopak, zdá se, že je pořád v defenzívě. Jeho žena ho doslova vykopne na ulici, kde nešťastník přežívá jen se svým psem. Chvíli se snaží najít bývalé kamarády z mládí, pak zase svého zatoulaného psa – scéna z útulku, kde ho nakonec najde, je zvláště dojemná a pak se rozhodne skoncovat se životem. Snaží se tedy nepřímo psa někomu darovat, ale ten se k němu neustále vrací. Především závěr filmu je místy zbytečně až příliš sentimentální a melodramatický a celkový dojem je z něj nanejvýš průměrný. Ale Belmondo, přes určitý fyzické potíže vypadá pořád dobře. Dvouřadový oblek, který má na sobě celý film, mu prostě sluší. Ve spolupráci s režisérem Francisem Husterem to sice občas zaskřípalo, ale jejich přátelství to nezměnilo. S producentem Jeanem-Louisem Livim to však vypadá na otevřenou válku. Belmondo nesdílel jeho představy o tom, že by měl absolvovat spoustu povinných setkání s médii a prezentaci filmu omezil na jediný televizní rozhovor se svým přítelem Michelem Druckerem. Producent se mu pomstil tím, že ho naprosto odstavil od všech postprodukčních prací. „Po skončení natáčení se se mnou nikdo nebavil, nikdo mě nepozval do střižny, aby se zeptal na názor, nikdo se mnou nemluvil o hudbě ani o dalších věcech. Film tedy nakonec uvidím v nějakém sále až se začne promítat. Když si tedy koupím lístek,“ stěžoval si před premiérou hořce Belmondo. Byl to jeho poslední film? Těžko odhadnout. V každém případě se jeho zdravotní stav lepší, důkazem toho je, že herec neváhá poměrně často sednout na vlak a vyrazit do Belgie za svou přítelkyní. Kritika byla k snímku poměrně schovívavá hlavně z úcty k samotnému herci, takže lze předpokládat, že ho nic neodradí od dalšího natáčení. Pokud mu ho dovolí zdravotní stav. Belmondo sám zvažuje možnost, že by se objevil v dalším remaku, tentokrát ve filmu Cincinnati Kid z roku 1965, jako pokerový šampión. Ale zároveň čte další scénáře a nad některými nabídkami se přímo baví. „Odmítl jsem s díky i nabídku hrát starého paralyzovaného gangstera,“ přiznává. Jedno je však jisté. Každý, kdo uvidí film Muž a jeho pes se mnou jistě bude souhlasit v tom, že Belmondo zcela určitě ještě není u konce s dechem….

psáno pro MF Dnes – 19.1.

««« Předchozí text: Annecy Následující text: Alpe d´Huez »»»

Jan Šmíd | 26.12.2008 Pá 02:12 | Deník Jana Šmída | trvalý odkaz | tisk | 1471 x