Jan Šmíd - Blog zpravodaje Českého rozhlasu

ZZZ - sobota - 13.12. Barevny svet Lyonu

Co dělat s šedivými bloky budov? Jak učinit své město krásnějším? Zajeďte do Lyonu a pochopíte to.

Právě tady totiž sídlí unikátní organizace, která maluje domy. Vytváří na nich nejrůznější obrázky a začátkem příštího roku vytvoří světový rekord – motivy Eiffelovky a Azurového pobřeží totiž na ploše pěti tisíc metrů čtvrerečních ozdobí obchodní dům Carrefour v čínské Šanghaji. Je to jako z pohádky. Najednou se před vámi otevře svět z Tisíce a jedné noci – že byste chtěli něco realističtějšího – tak třeba knihovna – obrovský blok knih, kolem chodí čtenáři, baví se mezi s sebou. Nebo trocha fantazie? Co takhle Babylonská věž. Tak takhle se baví skupina umělců z Lyonu. Přímo tam a v dalších desítkách měst celého světa vytvořili lidé z Cite de la Creation nádherné fresky na původně šedivých blocích domů. Někdy máte pocit, jako by se lidé opravdu vykláněli z balkonů, přijdete blíže a zjistíte, že balkony a lidé jsou prostě namalovaní. Organizace vznikla zajímavým způsobem.

Skupina studentů umění, která studovala v |Lyonu se rozhodla se, že v rámci praxe věnují poslední rok studia praktickým pracem na těchto freskách, bylo to v té době něco naprosto nového, psal se rok l978, tenkrát mnozí navštívili i Mexiko, kde existuje tradice v těchto malbách, – jejich svět je barevný a chtěli jsme ho přenést i k nám, od té doby jsme udělali více jak 470 maleb v různých městech a zemích světa, třeba v Quebecu, Izraeli, v Německu, ale i v Čínské Šangaji, vysvětluje mi Halim Bensaid, šéf této organizace, sídlící na předměstí Lyonu. V kanceláři má všude kolem sebe nejrůznější plánky a fotografie domů nádherně barevných domečků, které už stačili vylepšit. Obdivuji hlavně Lipsko, kde se pustili do jednoho bloku paneláků na sídlišti a málem se z toho stala turistická atrakce. Zajímá mě, jejich největší úspěch, co mají lidé nejraději.

Největší úspěch? Co se nám nejvíce povedlo. To se těžko říká, protože například Jeruzalém není Lyon, základní kritérium je, aby se to líbilo lidem, kteří tam bydlí, – protože oni se na to musí dívat. Takže to musí zapadat do charakteru města i jejich kultury, říká Halim, O kousek dál rozpracovává plány na vylepšení dalšího domečku Elisabeth. Už je to dvacet let, co tady pracuji, a co mám nejraději – vlastně všechno – když vidím, jak to pomalu vzniká – od prvních plánů až po první nátěry, kdy vidíme, jak se budova mění k životu. A co je nejtěžší? Ty chvíle, kdy začínáme, někdy si říkáme, že to nemůžeme zvládnout, ale vždy to nějak dokončíme, říká Elisabeth.

Zajímá mě, jestli se zrovna teď něco v Lyonu nevzniká. Ale ano, říká mi Halim, v centru v Galerie Laffayette by zrovna měl někdo pracovat na malé fresce. Mířím tedy do velkého obchodního domu – a opravdu v přízemí stojí na štaflích Sophie Charpinová – je teprve na začátku – jak se ke své práci dostala?

Já jsem dělala všechno možné, studovala jsem, potom jsem restaurovala staré obrazy, pracovala jsem venku na italských freskách a pak jsem se dozvěděla o této organizaci a napadlo mě, že by to bylo zajímavé zkusit, dělají krásné věci, takže každý, koho jen trochu zajímá neco kreativního, by to chtel hned zkusit, říká Sophie. Kdo to neviděl, neuvěří, jak nádherně prokouklo celé okolí všech těch freskových domů, každého přitom napadne, proč podobným způsobem nezkrášlit nějaký náš šílený panelák, či fasádu budovy i třeba v centru města. Ve výčtu asi třiceti měst, kde na to už přišli není žádné naše. Jsem trochu smutný z toho, když vidím, že země jako Česko, které mají dlouholetou tradici v podobným malbách na zeď, na to nějak zapomněli a přitom by si alespoň jedna z těch mnoha průmyslových budov zasloužila nový život..říká Halim.

««« Předchozí text: Obrázky z Provence podruhé - ukázky! Následující text: ZZZ- neděle- 14.12. komisař Moulin »»»

Jan Šmíd | 12.12.2008 Pá 17:02 | Deník Jana Šmída | trvalý odkaz | tisk | 585 x