2. U nás ve Zvonokosech 12.1. 21.40
Kdo zná ještě Zvonokosy? Vesnička je to hezká a pověstný záchod najdete rychle. Stojí, jak se píše v knize, téměř proti kostelu. Strašně smrdí a já jsem z něj musel vylézt před závěrečným stand-upem. Ale kopii toho původního - tedy románového - najdete před muzeem a vinárnou, kde se schází každý večer všichni místní štamgasti. Do jednoho by mohli hrát ve filmu.
Uvnitř najdete nádherné kresby na motivy z knihy a také vám tu nalejí levné beaujolais, které chutná asi tak, kolik stojí. Muzeum Chevaliera je zajímavé v tom, že tu najdete jednak původní český překlad z roku l936 a také desku s hudbou z divadelního představení Zvonokosy. Mimochodem, ještě v loňském roce ho nastudoval pelhřimovský divadelní soubor Rieger. Dodnes tu mají radost z toho, že jejich vesnice inspirovala Chevaliera k světoznámému románu - u nás známého jako Zvonokosy, ve skutečnosti se vesnice jmenuje Vaux en beaujolais, ceduli Clochemerle - originální název knihy, sem dali kvůli turistům. Vesnička je obklopena nádhernými vinicemi - v "cave" nám ochotně nalévali a kdybychom se nemuseli vrátit večer do Lyonu, tak bychom se nepochybně hezky "rozpinkali". Ale měli jsme toho plné zuby, dopoledne jsme totiž točili na zámku, kde jsem sváděl jeho majitelku. To bude ale až poslední díl celé série.
